Mnich Apolův Otomon žil z žebroty a měl neustále hlad. Tak rozjímal, až ho napadlo, že když ušetří každý den kůrku chleba, bude mít slušnou zásobu na dny nouze. Dařilo se mu rok schraňovat kůrky. Pak jedné zimní noci, když byl nemocen a k hladu utrápen, pytlík otevřel a zjistil, že co se nerozpadlo v prach, sežraly myši. I smuten nad tou marností, ulehl a do rána zemřel.