Rkunnan ukázal na rakve a pravil:

„Pokud vy jste rytíři a zabíjíte nevinné a bezbranné, pak jste zcela jistě vy mutanti a já, já jsem tu inkvizitorem, já jsem jediné kurevské dobro a spravedlnost, které se vám dostane!“

Se slovy rostla moc Rkunnanova hlasu, lidé strachem pouštěli meče a štíty, kolena se jim klepala.

„Ano, slyšíte dobře, tohle je váš konec, přeskočím vaši nudnou smrt. Já jsem totiž hrobník, miluju pohřby, přejděme tedy rovnou k věci: odpočívejte v chaosu vy zkurvysyni, ať se opovážíte najít pokoje, nedopřeju vám chvíly klidu kdy by vám pod zemí nežraly kokoty červy a nevyžíraly mozky stonožky! Udržím vás při tom všem nepředstavitelném mučení při vědomí a zachovám váš práh bolesti spoustu let, abyste si to vychutnali, pokud možno, co nejdéle! Ať chcípnou vaši králové i bohové, pozdravujte předky hajzlové!“.

Někteří duchapřítomní rytíři začali sesílat kouzla bílé magie, stavět obranná opatření a chystat se k boji. Rkunnan mocným hlasem vykřikl zaklínadlo, země se zatřásla a na bojišti se prodralo ze země tisíce kamenných rakví, přímo mezi lidmi inkvizice, ti s napjatými nervy čekali na vyskakující kostlivce, ale jaké bylo překvapení, když se rakve pomalu otevřely a byly prázdné. Rytíři seslali kouzla na Rkunnana, ale v tu ránu se otevřela jedna z rodinných rakví a kouzla do sebe nasála a zabouchla se. Pak to začalo, nějaká temná síla vtáhla po člověku do každé rakve a zaživa je pohřbila hluboko pod zemí. Celá armáda inkvizice byla za pár minut hluboko pod kytkami. Dovršením bylo, že za pár hodin se rakve prodíraly ven dlážděním hlavního města, kde své nocležníky vyplivli na ulice a zmizeli. Při odklízení mrtvoly začali hbitě ožívat a popravovat hrobníky, gardu i prosté obyvatele. Po odstranění tohoto nebezpečí v hlavním městě naházeli všechny „dvojnásobné mrtvé“ na hromadu a zapálili. V tu ránu hromadu mrtvol rozmetaly rakve, které se objevily přímo pod ní a hořící mrtvoly si do nich sami vlezly a zmizeli pod zemí.