Spálené království

V 1. věku bylo toto území v rukou nadlidí – Falantů. Tato moudrá a krásná rasa vybudovala silné a dobré království, které po příchodu lidí na konci prvního věku postihla katastrofa. Falanti byli téměř vyhlazeni lidmi a království i kulturu noví vládcové přebrali, přímo ukradli. Lidská země vzkvétala a nadbytosti byly vyhubeny a vyhnány.

O událostech, které následovali ve 2. věku víme pouze to, že nenasytný král Karudrostenarr si podmanil okolní území, včetně dnešního Soheru a Rutonské pouště, prohlásil se za Císaře tváře země, samotným bohem Apolem jmenovaného. Pod císařským titulem vykonal mnoho válečných výprav, mnoho porob nadbytostí a jiných ohavností v očích bohů i démonů. Pokusil se spoutat Gloka – ducha vody a Lokada – Pána vodních démonů, chtěl tím zajistit přísun vody na území císařství a na Rutonskou poušť. Samozřejmě se také pokoušel stát nesmrtelným a neváhal se pokusit ukrást božskou podstatu některého z poslů. Po všech těchto hrůzách zasáhli bohové i démonstvo, vyhnali za pomocí zbytku svobodného světa jeho zvrácené poddané zpět na jejich původní území a celou zemi zničili a prokleli na věčné časy.

Dnes je toto území zřídlem zla a proslýchá se, že se zde usadili noví obyvatelé – černí mutanti, proklatci a vyvrhelové – Rkodové, kteří žijí z prokleté půdy a otrávené vody. Málokteří dobrodruhové se odváží na území spáleného království a ti, kteří přijdou, nedojdou nikdy do vnitrozemí. Pohled na zmučenou mrtvou krajinu je tak ubíjející, že každého normálního tvora odežene už po pár dnech chůze.