Obrovské západní území sahá až do nicoty nebytí. Nikdo prý ještě nedošel na konec pouště, a pokud ano, rozhodně se nevrátil. Tato země zahubí téměř všechen život. Horko ve dne je zde nepopsatelné a v noci teploty klesají hluboko pod bod mrazu. V poušti sídlili podivuhodní tvorové – Rutonští Ornové. Rozumní humanoidi s rudou kůží a velkou odolností na oheň i mráz. Dodnes se vzpomíná na hlavní město jejich říše – Ruton.
To bylo nejvelkolepějším stavebním dílem na celém širém světě. Město bylo vybudováno v obřím kamenném útesu z rudého pískovce v poušti, blízko Soheru. Mělo prý až milion obyvatel, bylo ohromným obchodnickým a myslitelským centrem celého světa první doby. Byla zde velkolepá knihovna a Divadlo moří iluzí, památky, které jsou dodnes opěvovány v bájích z dávného Rutonu. Město bylo dobyto a zničeno císařem Karudrostenarrem ve 2. věku. Tím byly zničeny obchodnické stezky na západ a většina Ornů zahynula. Z Rutonské pouště se stal rozpálený hrob a pustina. Vyhubením Ornů a jejich civilizace ztratil svět přístup do pouště i k jejímu bohatství. Trosky Rutonu jsou dodnes patrné a často navštěvované mágy a historiky, pobyt zde je však velmi nebezpečný už kvůli atmosférickým podmínkám.
Také se proslýchá, že událostí v Rutonské zemi využil poslední z Ohnivých draků – Glanhambeb Trokem syn démona Troka, který se zde usídlil a poušť je v posledních několika dobách jeho teritoriem. Tyto úvahy potvrzují častá pouštní ohnivá tornáda a expozivní bouře.