Území nekonečných, prastarých lesů. Říká se, že čím člověk jde dál na východ, tím větší divy potkává, stromy dorůstají neskutečných rozměrů a les je natolik obrovským a nevypočitatelným, že se odtud málokdo vrátil. Nejenom, že je zde spousta exotických rostlin a zvířat, ale sídlí zde tajemné síly a duchové lesů, kteří hlídají tajemství východu. Nikdo ještě nedošel na dálný východní kraj, neboť neputujete, kam vy chcete, naopak les vás vpustí a dovede, kam on sám chce. Blízko soherských hranic je území docela bezpečné a je zde k nalezení několika lidských a elfích osad a měst, které žijí z vývozu rostlin a zvěře. Okraje pralesů obývají mocní druidové, kteří se snaží zabránit plenění lesa a přílišnému zabíjení či nájezdům na vzácné druhy zvěře. Vládne zde křehká rovnováha mezi zbytky civilizace a přírodou. Většina elfů opustila Soherské království i jiné země a usídlila se v hlubokých východních pralesích. Přesto nepředstavují domorodé obyvatelstvo. Tím jsou malí opičí lidé – Juminové, kteří žijí tak dobře ukryti před zraky zbytku světa, že dodnes existují pouze dva záznamy o jejich existenci a nikdo zatím neviděl jejich osadu či město. Přesto je znám předmět – kopí Khlov, artefakt mocné síly, který je dodnes ukryt v soherském Hagohu. Kde jej člověk zabodne, tam ze země vyraší stromy, alespoň tak se to proslýchá.
V lesech přežívá také značné množství hmyzu, mutace se zde projevuje jeho originální gigantickou formou oproti zastřenému myšlení u humanoidů. Není zde problém potkat včelu rozměru jestřába a lidi s rozumem kojenců, kteří jsou elfy a vyššími mutacemi chováni pro obživu, těžkou práci i jídlo. Jak zábavně kuriózní.