Pománský jih

Území jezer, řek, močálů a mořských přístavů. Počasí je většinou vlhké a teplé. Většina osad a měst žije z cestovního ruchu, mořských výprav a rybaření. Pománský jih je lidmi nejnavštěvovanějším zahraničním územím, nehrozí zde totiž skoro žádné nebezpečí. Většina obyvatelstva je lidského původu, avšak jejich krev je smíchaná s krví nadbytostí, mnohdy vodníků, kteří se zde vyskytují skoro na celém území a patří mezi nejinteligentnější a nejpřátelštější bytosti jihu vůbec. Smíšením krve vznikli Pomalus Arentum – vodní lidé, tedy Pománi. Do Soheru vyvážejí sladkovodní ryby z jezer a řek, mořské tvory ze Skleněného moře a výrobky z perleti, perel a kostí z mořských tvorů.

Nátura Pománů je přátelská, ale cítí se lidem nadřazeni, jsou velmi hrdí na svou krev, i když ne každý Pomán má krev nadbytostí, dost z nich jsou obyčejní lidé, rybáři či obchodníci. Ti však, kteří mají krev vodníků, jsou na ni patřičně pyšní. Díky svým předkům mají výbornou výdrž pod vodou, jsou velmi obratní a jsou skvělými potápěči a hledači perel, protože vydrží dlouho pod vodou.

Pománi se neradi míchají do záležitostí mimo jejich území, i když mají lidi rádi, nešli by za ně bojovat či jim pomáhat, starají se pouze o obživu a obchod a jejich morální povinnosti mají odlišná měřítka od těch lidských – Soherských. Například jim vůbec nevadí piráti, dokonce je to pro ně čest, když se v jejich rodině někdo věnuje této práci. Pománské území má však také vlastní starosti. Poslední dobou jakoby moře ustupuje, hladiny všech vod klesají, a navíc se začínají objevovat nemoci, které zde nikdy dřív nebyly. Od Říčního moru až po mutace. Tyto události přinutily mírumilovné Pomány založit strážný cech – G’Andad, čili Krabí muže, jednotky složené z hrdinných Pománů a hledající cestu k nápravě a strážící řeky a jezera. Pokud povede Vaše cesta na jih, prvním pravidlem je, chovejte se s úctou k vodním zdrojům. Řeky, jezera i moře jsou zde uctívány se stejnou úctou jako bohové.