Nahoru!

 

Apolo

Božstvo se v našem vesmíru dělí do několika kategorií. Jelikož však lidské poznatky nesahají daleko, často o bozích a krystalonech mnoho nevíme a neznáme jejich původ, povahu, záměry. Není tedy jednoduché je efektivně zařadit.


První božstvo:

Apolo

Bůh hmoty, pán světatvorby, krystalizace, původce fyzikálních sil a zákonů. Apolo patří mezi nejmocnější božstvo a zasloužil se o přežití lidstva za pomoci oběti polobohyně ARU. Její krev přivolala na zem OLIR, krystalon dobra, který podnes udržuje rovnováhu na povrchu země. Apolo musel za tuto záchranu rovněž hodně dát. Říká se, že obětoval část své nesmrtelné duše. Apolo stál také v čele božích jednatelů, když bozi pomáhali tvořit jednotné lidské království, které by na zemi přežilo. Dodnes má v království dva chrámy, které obývají Apolovi mniši modlící se za jeho návrat na zemi a požehnání lidstvu. Jeho symbolem je bílý krystal na kameni.
 

Myhe

Bohyně Myhe je ochránkyní života, dárce životní síly a energie ducha. Dala povstat přírodě, a proto je dodnes uctívána druidy, hraničáři, mnichy, kněžími svých řádů i paladiny. Z její podstaty vychází přírodní a uzdravující magie. Myhe byla rovněž druhou a poslední bohyní první kategorie, která obětovala část své duše pro záchranu dobra na zemi. Spolu s Apolem tvoří jistý pár, stejně jako se doplňují jejich živelné síly, zřejmě i oni k sobě určitým způsobem patří.

Stux

Tento bůh je bohem sváru, agresivity a války. Jeho živelnou silou je oheň. Jeho moc dává sílu ohnivé magii, kovářství a válečným cechům, kde je také nejčastěji uctíván. Jeho násilná povaha ho činí neoblíbeným mezi bohy, několikrát se pokusil znásilnit Myhe a Fyniis. Apolo je však plně zaštítil svými ochranami a svedl se Stuxem velký boj, ve kterém ohnivý bůh prohrál. Tímto vznikl mezi bohy první svár, který trvá až podnes. Stux obětovalbohyni první kategorie Lormu, svou sestru, aby na zemi poslal zásoby dioritu, a rozšířil tak vlastní moc sváru a bojů. Je to bezohledný bůh, krvavý a bez svědomí. Kdo mu slouží, měl by s tím počítat.

Fyniis

Druhá bohyně první kategorie. Ne však méně slavná či mocná. Vládne mocí vody a času. Je správkyní osudu a vesmírného dění. Přes své velké úkoly je neuvěřitelně skromná a často sestupovala mezi lidi, aby je naučila vodní magii, pomohla s rozhodováním či budováním království dobra a pokoje. Je v dobrém vztahu s Apolem i Myhe. Slouží jí dvě vyslankyně – ARU a HUN. Aru položila svůj život za lidstvo, k čemuž dostala svolení od Fyniis. Hun byla proti a Aru dodnes proklíná a hledá. Druhá pomocnice boží, Hun, je svéhlavá, nerada plní rozkazy bohů a často se přimíchává do dění na zemi. Fyniis je naopak bohyní trpělivou a pokojnou.

Holmon

Pán větrů a elektrické magie. Jeho vůle působí na jeho poddané velkým těžkým tlakem. Pokud to jde o bohu říci, je až hloupě zaslepen dobrem. Odmítá zlořád, ale svým častým odstupem od věcí země umožňuje bujení GORU. Jeho chování je většinou snadno vypočitatelné. Je jako dokonalý rytíř či paladin. Slepě koná dobro, až z toho může vzejít zlo. Proslýchá se, že se pokoušel napravit změněný krystalon GORU. Výsledkem však byla pouze změna v jeho boží podstatě. Krystalon v něm něco zlomil a Holmon se od té doby drží víc zpátky. Holmona uctívá drtivá většina paladinských a rytířských řádů a Holmonovo kněžstvo sídlí skoro v každém městě.

Sorinn

Bůh volby a rozhodnutí. Bůh zla i dobra, vždy upřednostňuje cestu volby. Nedá se říci, že je dobrý či zlý, nebo spravedlivý. Miluje svobodu a chaos, vyžívá se v klamu, kterým dosahuje dezinformací a nastolení chaosu. Díky Sorinnovi je dobrá vůle bohů vyvážena chaosem. Jeho zásahy vrací věci ze zla a dobra do chaosu, náhody. Tento mocný chaotik byl uctíván nejvíce v době temnoty a v prvním věku. V posledních věcích jeho kult téměř vymizel. Pro Sorinna je typické nevypočitatelné a egoistické chování. Jeho váhy lidských činů roztáčejí větry vesmírné prázdnoty. Občas se ve spojitosti se Sorinnem mluví o Sasanovi, jehož kult v podstatě nahradil dávnověký kult chaosu. Neví se, zda tento služebník Pána náhody měl nějaké vyšší cíle, protože jeho kult byl utajen a prý navěky zničen. Přesto je možné, že Sasana Sorinn znovu povolá a vnese chaos do věcí lidských i božských.

 


Druhé božstvo:

poslové, velvyslanci

Polobozi jsou výtvory bohů. Jejich služebníky, kteří nesou jejich vůli a činy do světa. Mnohdy za ně bojují, intrikují, či zanikají. Jsou nesmrtelní, přesto existují způsoby, jak je zničit. Lehce to dokáží jejich vlastní tvůrci, kteří o nich vědí vše a jejichž magie je drží pohromadě. Pro nás smrtelníky jsou poslové vlastně bohy druhé kategorie. Jejich moc a moudrost je neuvěřitelná a magie překračuje hranice našeho chápání. Často toho o poslech víme víc než o jejich tvůrcích – bozích. Poslové se totiž mnohdy zdržovali na zemi a máme spousty záznamů o jejich činech a zásazích do dějin lidstva.


Suliem a Aru

SULIEM byl prvním stvořeným poslem boží vůle. Apolo, jeho pán a tvůrce, mu dal velkou moc krystalizace a sil magických a fyzických, aby jeho vůle tvarovala zemi podle boží myšlenky. Suliem byl skvělým a geniálním sluhou. Jeho mocí byla nejúrodnější země předána lidem, pomáhal stvořit království a celá tisíciletí zkoumal krystalon pozemský – GORU. Pak se stal zvrat, o němž toho mnoho nevíme. Traduje se, že Suliem dělal pokusy s krystalonem, vložil do něj myšlenky a síly, smícháním vzniklo zlo, které napadlo Suliema. Ten začal podléhat proměně, mutaci osobnosti i postavy. Touto proměnou GORU získal Suliem další příjem energie, z krystalonu, a jeho moc vzrostla. Suliemovu mysl zakalilo čiré zlo, jehož původ připisujeme právě jemu samému. Zjistil, že za pomoci krystalonu může zničit zemi, tím poškodí boží moc a svrhne samotné bohy. Začal podnikat první strategické kroky k ovládnutí země a nastolení teroru a vyhlazování všeho tvorstva. Krystalon sám o sobě tehdy zřejmě ještě nebyl zkažený, pouze sloužil jako nástroj Suliema. Proto nevznikaly další mutace a Suliem byl jedinou zlou vůlí na světě.


Holmon sestoupil, aby bojoval se Suliemem, ten však před ním prchl do podzemí a Holmon při své cestě narazil na krystalon GORU. Jeho ohledáním byl Holmon změněn, oslaben a v následující bitvě v jeskyních se Suliemem se před jeho mocí dal na útěk. Možná také proto, že jeho živel vzduchu byl pod zemí mnohem slabší a nemohl čerpat tolik jako Suliem z celé okolní půdy a krystalonu. Suliemova moc rostla a k překvapení všech se situace chopila služka paní osudu Fyniis – vyslankyně ARU.


Ta sestoupila na zemi a utkala se se Suliemem na povrchu. Za pomoci silné vodní magie (ledové hvězdice – sněžení Aru) smetla Suliema z povrchu zemského. Jeho tělo ani duch nebyl nalezen, jako by se vypařil. Proto se spekuluje o Suliemově moci a sférické magii, tyto teorie jsou však nepodložené. Suliem nejspíše padl. Zlo však vymýceno nebylo, ba naopak. Krystalon GORU po Suliemově pádu začal vysílat prostřednictvím své energie temnou sílu, která mutovala a kazila vše dobré. Suliem v krystalonu něco zlomil a zlo začalo růst po zemi. Aru, která se pokoušela dát věci do pořádku, bojovala, přemlouvala království, čarovala, ale její moc byla postupně pohlcována, lidé se před ní měnili na stvůry a ona tomu nedokázala zabránit. Nakonec zjistila, že zhoubné působení krystalonu překonalo i její ochrany. V jejích myšlenkách se začalo objevovat sobectví, touha po moci, nenávist, a tak ze země s hrůzou prchla.


Mezi božstvy panovalo pozdvižení z těchto událostí, rostly hádky, sváry se prohlubovaly a řešení bylo v nedohlednu. Země mezitím mutovala a proměňovala se v hroudu zla. Zděšení bozi shledali, že jejich postavení je ohroženo a urputně hledali řešení. Fyniis přišla s tím, že je zapotřebí božské krve, tím že se dobro přivolá. Nikdo však nečekal, že se jako oběť nabídne pouhá polobohyně Aru. Ta zřejmě neunesla tíhu postupující mutace na sobě samé a chtěla zvrátit síly, dokud v ní převládalo dobro. HUN, její sestra, se jí to pokoušela vymluvit argumenty, že její krev není božská a že se pro ni samou najde uzdravení, avšak Aru nedbala a sama život položila na oltář. Bohové protestovali, že se nejedná o boží oběť, a že to nebude stačit. Apolo se však s Myhe postavili za skomírající Aru a pomohli dojít konce rituálu.


Oběť roztrhla nebeskou oponu, avšak něco vázlo. Krve nebylo dost, tak Apolo v zoufalství vytrhl část vlastní duše, kterou díru ve sféře zvětšil. Stále to však nestačilo, a tak část sebe obětovala i Myhe. Následkem se Vesmírný třas přesunul na povrch zemský. Na obloze zazářil rudý, jako rubín průhledný kámen a s obrovským rachotem dopadl na sever planin Soherských. Lid v jeho dosahu naplnilo dobro. Pokolení bylo zachráněno. Když lidstvo zjistilo, že kámen je ztělesnění dobroty, vybudovali kolem něj město, do kterého se přesunul rod králů, paladinské řády a nejbohatší a nejmocnější poddaní. Dodnes město známe jako Forumalis Robeus.

Oba boží poslové SULIEM i ARU byli tedy nakaženi zlem. Jeden mu podlehl a druhý se obětoval pro záchranu lidství a božství.


Další poslové už nejsou tolik slavní a výrazní, známe například:

Mumuk

Spojený posel božstev, poustevník, chodící po zemi křížem krážem, bos a nesoucí zprávy od bohů, starající se o nemocné a opuštěné. Neoplývá žádnými schopnostmi, aspoň je tedy nikdy nevyjevil. Dodnes na něj lze narazit.

Uruel

Posel Myhe, Okřídlený vyslanec, bojoval v nejedné bitvě za lidství. Skvělý nebeský válečík, který dokáže křísit mrtvé, uzdravovat zraněné a vracet odvahu do boje i života.

Silkul

Posel boha Stuxe. Proslýchá se, že je vlastním způsobem zlý a nedobrý. Ovšem jinak než vyslanci GORU. Silkul obhajuje zájmy ohně a ohnivé vůle. Je spojován s požáry měst, udavačstvím, a prý stál u myšlenky poroby dětí GORU. Jeho návštěva nikdy nevěstí nic dobrého.

Silkul je často skryt v ohni. Tak poslouchá lidi u táboráků, či odposlouchává z planoucích loučí. Proslýchá se, že je občas plamenem hranic, na nichž se upalují trestanci či špehové. Že si vychutnává spalování své oběti. Lidé občas chrstají do ohně vodu, aby se přesvědčili, že je Silkul neodposlouchává. Prý to poznáte podle nelidského řevu, který z plamene vzejde spolu se zábleskem.

Hen

Tento zvláštní posel přebývá v našem světě formou věcí a předmětů. Dokáže být celá staletí ukryt jako hradní skříň či truhla, aniž by komukoliv věnoval pozornost. Baví ho simulovat předměty denní potřeby. Čím užitečnější, tím déle v jejich formě vydrží.

Jednou vydžel být kadibudkou na sídelním dvoře Kosů celá tři staletí, lidé mysleli, že se jedná o začarovaný záchod, protože nevyžadoval opravy a nikdy ho nenaplnili, ba ani nezapáchal, narozdíl od jiných budek. Pak jednoho dne (zrovna když kníže Fucius Kos 2. konal potřebu se Hen proměnil a v klidu odkráčel v lidské podobě ze dvora. Měl u toho po třech staletích trochu dřevěnou chůzi, přesto se prý nevyrovnala pohledu na chvatně odcházejícího knížete s kalhotami staženými u kotníků a osahaným iluminovaným spisem "Krásy a vnady ženské" od Julimana Flkeho chvatně strčeného za košili.

Nevíme čí je přesně tento podivný posel, ale zřejmě se při jeho tvorbě něco nezdařilo a chudák Hen má o kolečko navíc. Pokud si myslíte, že je to značně zdeformovaný charakter, vaše představa se jen stěží vyrovná realitě, to mi věřte. Proslulá je zejména aféra z věku 6., století dvanáctého: "Nástroj milostný utekl z rukou královny Eldery a zmizel neznámo kam". Ač se mnozí dohadují, že to bylo proto, že jej užívala nejen královna, jiní si zase myslí, že jej dlouho neužíval nikdo a proto utekl. Jak vidíte, Hen musí v hlavě nosit spoustu podivných vzpomínek na věci, které by žádný jiný smrtelník vidět nechtěl a nemohl.